Koza holandská zakrslá

Třída: Savci
Řád: Sudokopytníci
Čeleď: Turovití
Adélka odpočíváAdélka odpočívá

Původ: Jak již sám název napovídá, pochází tato kozička z Holandska, i když v Německu bývá též nazývána "německá zakrslá". Toto nejmenší plemeno koz bylo u nás dříve chováno téměř výhradně v zoologických zahradách, v dnešní době jsou chovány spíš u soukromých chovatelů, nejčastěji jako dvoubarevné a tříbarevné. Toto zvíře nemá z hlediska užitkovosti žádný hospodářský význam, chová se pro radost, jako vynikající společník na hraní k dětem (svou inteligencí a chováním připomíná psa).
Potrava: Na výživu je nenáročná, postačí pastva, v zimě seno, liz. Oves, případně speciální granule pro ovce a kozy (krmná dávka pro jedno zvíře je cca 2,5 kg granulí na měsíc). Sušené pečivo, jablka, krmnou mrkev, krmnou řepu aj. podáváme v malém množství, jako formu pamlsku. Někdy se stává, že kozičky okusují dřevěné části ustájení, proto je vhodné celoročně jim podávat větve k okusování. Kozy z nich olupují kůru, slabé výhonky konzumují celé.
Rozměry: Na rozdíl od kozy kamerunské působí jemnějším a ušlechtilejším dojmem. Jsou menší, s kohoutkovou výškou do 45 cm a hmotností do 25 kg. Na první pohled zaujmou jemné, pěkně tvarované, pravidelné růžky u obou pohlaví. Na krku může mít přívěsky nebo bradku. Přes svou jemnost je dobře stavěná, širšího hrudníku, s větším břichem. Při porovnání s klasickými velkými plemeny zaujmou poměrně krátké končetiny. Srst je jemná, lesklá, krátká a dobře přiléhavá, delší na hřbetě (hlavně u kozlíků).
Rozmnožování: Koza holandská dospívá v šesti měsících. Říji vyvolává zkracující se podzimní den, kůzlata se proto rodí v jarních měsících. Vzhledem k tomu, že máme kozlíky přítomné ve stádě předpokládáme, že se kůzlata budou rodit celoročně, po 145 dní trvající březosti. Většinou se rodí 1 mládě (dvojčata a trojčata jen výjimečně). Odstav kůzlat probíhá ve věku tří měsíců.
Zajímavosti: Svou povahou je koza holandská individualista. Obecně je toto plemeno klidné, mírné, dobrácké a mazlivé povahy, vhodné pro děti – to platí i pro kozlíky. Kozlíci trochu zapáchají, je to však individuální a obecně je toto plemeno cítit méně. Do jednoho roku není kozlík cítit vůbec, poté hlavně na podzim v období říje. Kozičky vyžadují kvalitní suché zimní ustájení, od jara do podzimu venkovní výběh s přístřeškem, který je ochrání před průvanem, deštěm a sněhem. Jako součást ustájení se osvědčila dřevěná palanda, na které všechna zvířata ráda spí. Zbarvení je černé a černobílé, hnědé s černým pálením, hnědobílé a tříbarevné

(Výše uvedené informace byly zveřejněny s laskavým svolením RNDr. Romana Kössla, ZOO Ohrada).